Já jsem jako dítě koktala, údajně od "poetické" návštěvy čerta, sama si to nepamatuju.
Pak čert nebyl pár let a znovu se objevil, když mi bylo dvanáct, ne, že bych se bála, to nás máti poučila, že čert - ačkoliv přijde - neexistuje, i jsem věděla, kdo to je, ale říkat čertu básničku, když je vám dvanáct, máte prsa i menstruaci a víte, že je to kluk sousedovic Libušky, který je šestnáct a dělá anděla... TO je snad stejně traumatizující, jako být koktavým batoletem.