Fokys,
je mi velice líto, co tě potkalo.
Já neumím poradit, jen napíšu svou zkušenost. Moje mamka také spáchala sebevraždu nedávno, zakládala jsem tu podobné téma také. Chtěla jsem se s ní spojit, chtěla jsem vysvětlení, chtěla jsem vědět, že je jí dobře. Ale pak jsem si uvědomila, že mi to nikdo nemůže říct ani ukázat, že to všechno najdu jenom a pouze sama v sobě. Teď jak to píšu, tak se mi derou slzy do očí, stále to moc bolí a ta prázdnota v srdci už nezmizí, bolest zůstává - jen se s ní učím žít. A jde to. Je to zvláštní, ale dokážu se už i smát a myslet na jiné věci.

Ona ta sebevražda pro ty pozůstalé je zrádná v tom, že se nemůžeš zlobit na nějakou vyšší moc - dejme tomu autonehoda nebo vážná nemoc, že ten člověk se rozhodl sám odejí. Cítím vztek a hroznou vinu, že jsem tomu mohla zabránit. Ve skutečnosti ale nemohla.
Docela mi pomohla tato kniha: Návrat domů k Bohu - Walsch Neale Donald, je to psané jako rozhovor a "Bůh" tam vysvětluje i tu sebevraždu. Vše okolo ní a i co je potom...pokud se budeš cítit, také doporučuji si jí přečíst. Já ani nemusela číst celou a došla jsem k své vlastní pravdě.

Jinak jsem chtěla jenom ještě podotknout, že psycholog by ti měl pomoci a pokud necítíš, že to je ono, tak bys měla psychologa změnit. Já chodila necelé dva měsíce každý týden a psycholožka mě dostala z nejhoršího, díky ní jsem mohla i jakžtakž normálně fungovat.

Myslím na Tebe a posílám sílu.