Za půl roku mě to čeka a mám z toho dost míšený pocit. Dneska jsem si jen sčítala, co jsem udělala v jedno hodině, kdy jesem vlastně dělala "nic" "takové šolichy" - navlíct dítěti gumu do tepláků, zlikvidovat nádobí po včerejším pečení perníčků. Pak projít byt, sesbírat pohozené oblečení, roztřídit na použitelné a špinavé, dát do koše. Ouha, je třeba umýt umyvadlo a WC, připravit balíček na mikulářskou besídku, umytí špinavého nádobí z lednice po nedělních obědech...a tak bych mohla poračovat v drobnostech - sesbírání herberků, co si syn přivezl z návštěvy u tchánů - spousta bonbonů a jiných věcí, které mu částečně koupí, částeně dají to, co se mu doma u nich zalíbí. Vykrámovat jeho baloh, protože to ani syn ani manžel neudělá a všechny bonbony by si nechal u sebe v pokoji a pak to různě rozpatlal.
Nahodit alespoň pár základních vánočních výzdob na okna, aby toho pak nebylo moc najednou.

No, zkrátím to, najednou byla hodina a půl pryč a já měla pocit, že jsem vcelku nic podstatného neudělala. Nějak mě zamrazilo, protože přesně tyhle drobnosti dělá člověk každý den, pokud je dělá za pochodu na mateřské, nějak stíhá.

Ale co přijde po nástupu do práce? Nemluvím o situaci, že šikovný partner nastoupí v sobotu k nedělnímu úklidu. Mluvím spíš o tomhle celoodpoledním srovnáváním restů.

Nějak mi z toho vzhledem k času příchodu z práce vychází, že na pár let, dokud budou obě děti potřebovah hlídání, vytáhnu paty za účelem svých koníčků jen hodně okleštěně. Ne proto, že by snad partner nepustil, ale že se nebude stíhat...domácí resty, příprava dětí do školek, škol, odvádění....a večeer tak padnout do peřin. Prostě budu muset něco upozadit, vypustit a to něco budu zřejmě v zájmu fungování rodiny já. Nemluvím o jednom odchodu týdně - aerobic, angličtina...mluvím už třeba o náročnějších typu chodit dvakrát, třikrát cvičit v týdnu nebo se věnovat čemukoliv.
To mi přijde, že s ranným školákem a prvními úkoly bude dost těžko stíhatelné všechno.

Taky se tohohle bojíte, jak budete zvládat? Nebo jse vícerokoníčků v podobné situaci a osobní prostor měly po návratu do práce v uspokojivé míře?