No přiznám se, že času moc nebylo, ale snažila jsem se ze sebe vymačkat i to poslední možné a dceři třeba číst, syna vyzkoušet ( zahájil před rokem osmiletý gympl) a oběma se jim věnovat. Ale byla jsem na pokraji zhroucení.
Je fakt, že hodně záleží, jakou práci člověk má - já měla opravdu stresově i časově náročnou s dojížděním a byla jsem pryč z domu 06 - 17:30 hod, někdy i déle. Pak jsem tuhle příšernou práci, která nevyhovovala mně ani rodině, vyměnila za méně náročnou, kde mi bylo umožněno pracovat podle svých potřeb a půl roku to fungovalo úplně bezvadně. Bohužel firma nemá peníze, tak jsem skončila na ÚP.
Obávám se, že mně vyhovující práci už nenajdu..