Nevím, jestli z dítěte, které má malé kapesné a kupuje z něj rádo dárky, vyroste člověk, který neudrží korunu.
Děti mám tři a s kapesným jsme to praktikovali podobně jako zakladatelka, vyrostly z nich:
- jedno, co utratí všechno, co má, je "primárně orientováno na uspokojování svých potřeb", ale za dárky pro ostatní utrácí také
- jedno, které si našetří na velkou věc, a dárky dává nejradši tím způsobem, že se sveze s někým, kdo vymyslí, koupí, zabalí..., popřípadě dává návrhy ostatním, že si vzájemně nebudou nic dávat
- jedno, které neutrácí skoro nic za svoje potřeby, má uškudleno tolik, že žasnu, kde to vzalo, ale hrozně rádo dává dárky, dává si práci s jejich vymýšlením a nekouká na korunu, když je kupuje.
Jestli vono to nebude spíš povahou...