Náš srpnový kluk taky děsně škrábe, je mu dvanáct a drápe pořád. Malování a kreslení ve škole vždy nesnášel, ulevilo se mu až na druhém stupni, kdy se přestalo vyžadovat psací písmo a nemusí se kreslit v každém předmětu, jak to měli ve velké míře na prvním stupni.
No, šel do školy v čerstvých šesti, je takový jaký je, nepozorovala jsem nic, v čem bych litovala, že jsme odklad nedali. Naopak jsem přesvědčená, že po odkladu by se nudil daleko víc než takhle.
Náš červencový starší syn ještě jeden ročník přeskočil, takže je ve třídě o 1-2,5 roku mladší než spolužáci a neměl s tím nikdy potíže.

Každé dítě nakonec má něco, co mu jde líp a něco, co mu jde hůř. Odklady mají i svoje nevýhody a je to vždy potřeba zvážit individuálně a na jednu stranu se přiklonit.