Přidat odpověď
Byl to jakýsi známý jedné ženy, co do sboru chodila (ale nebyla členkou). Jinak se přiznám, že tu mám pořadí priorit. To není o tom, že by někdo měl větší cenu. Ale dárky o vánocích se dávají vlastním dětem, případně se můžou dát dětem bratra ap. Ale ne dětem od sousedům přes dvě ulice ani cizím lidem. V Bibli v češtině se vyskytuje slovo bližní, v anglických překladech tam bývá slovo neighbour - tj. soused. Pomáhat se má lidem blízkým, sousedům. Rodina, příbuzní, blízcí, sousedé. A církev je chápána jako rodina, nejen obrazně, ale doslovně. Jako znovuzrození jsme bratři a sestry, máme jednoho Otce, Boha. Neznovuzrození lidé jsou taky Bohem milovaní, Kristus za ně zemřel, ale mí bratři ani sestry to nejsou. Jsou jimi potenciálně, ale dosud ne, dokud nepřijmou víru. Moje povinnosti vůči nim tedy nejsou jako k těm nejbližším. S výjimkou toho, že se těm lidem má svědčit, aby víru přijali, takže v tomto zas je jejich priorita vyšší než u těch, co věří. Asi jako má větší prioritu ztracená ovce před 99 spravedlivými.
Jinak Kristus vyzýval k milosrdenství a pomoci, ale jeho hlavním posláním bylo hlásat a přinést Boží království. Hlásání víry a zvěsti o spáse, nepřinesl odstranění všech válek, všeho hladu, všech nemocí. Pomáhal těm, co se k němu ve víře obrátili, např. uzdravil je a nebo dokonce i zázračně nasytil. Zdá se mi, že cílem bylo a je spíše lidi vnitřně proměnit a na základě toho se pak mění vnější svět. Marxismus či humanismus to učí opačně. Říkají, dejme lidem to správné prostředí, správné podmínky a okolnosti a lidi se tím stanou lepšími.
Předchozí