Myslím, že dřív se to takhle nebralo. Prostě jsem měla do hospody pro to pivo zajít a neposlouchat oplzlé rádobyvtipné poznámky opilců a v obchodě jsem neměla bez toho piva odejít.
Dopadlo to tak, že džbán by mi do ruky už nikdy potom nikdo nenarval ani násilím, protože jsem věděla, že bych tam stejně nešla a hledat vhodné kluky pro tento nebylo jednoduchý a do obchodu jsem zašla i pro pivo, ale pokud nedali, tak bych po podobné zkušenosti tam víckrát nezašla, ať táta zuřil, jak chtěl.
Ale byla jsem divná - ostatní děti chodily, já nechtěla, což bylo bráno jako schválnost a tudíž něco, co se muselo trestat. Nikdo se mě nezeptal nikdy proč - ne, úkol musí být splněn a nějaký protože mě nezajímá.