Může. Pamatuji si pár příšerných scének z jeslí, to mi byly dva roky, např. na vycházce na podzim nám sestra na tepláky dávala bodláky, jako odznak, já šíleně řvala, nechtěla jsem to mít na sobě. Taky mě dávali spát na samotku. Hnus. A taky si pamatuju, jak nám pod okny jely tanky v 68, to mi byly necelé tři roky a v tomhle případě si dovedu ještě dnes vybavit i pocit z toho - příšerná úzkost. Maminka čekala sestru a stály jsme uotevřeného okna, bydleli jsme v prvním patře, a po silnici se valily tanky. Máma brečela.