Pokud ho ti protektivní rodiče do toho zlého světa vypustí. Aby ten pocit bezpečí nešel do extrému. Švagr se ve třiceti od matky neodpoutal, ona nad ním pořád drží extra ochrannou ruku. Dokonce přebrala za mladé i rodičovské kompetence, jako by jim bylo 16. Švagrová se totiž taky neodpoutala a nechá se vydírat svou pološílenou matkou, se kterou tráví víc času, než s vlastním synem. Je to děs. Jejich pětiletý kluk je buď ve školce, nebo u babiček (6-7 dnů v týdnu). Švagrová si udělá čas na cestování, kulturu, matku i dovolenou v horách, ale kluka nevezme na jednodenní výlet. Oni jsou prostě oba zvyklí, že máma to nějak zařídí, tak to neřeší. Když mají v práci volno, jde každý ke své matce, spolu nějak fungovat jako rodina neumí. A MĚ se pak mé děti ptají, proč neberu synovce taky na výlet s námi, že by chtěl taky, visí u nás doma na plotě a je mu smutno. 3/4 prázdnin tam takto byl (máme zahradu společnou s tchýní, takže každé ráno čekal u našich dveří, až někdo vyjde ven, aby se zabavil). On by ho člověk i vzal, což jsme taky párkrát udělali, ale nelze to dělat furt a přidat se tak k babičce, která dítěti kompenzuje fakt, že na něj rodiče kašlou. Oba(švagr i švagrová) byli opečovávanými dětmi, bez jakékoliv nutnosti být samostatný a naučit se být zodpovědný za svůj život a za svá rozhodnutí