Přidat odpověď
Bez vypínače
.. bylo to stejné - jen s tím rozdílem, že já šla nejprve na policii a pak až k lékaři - měla jsem jen modřiny, jak mě násilím vlekl ven z bytu (a já se zapírala nohama, bránila - ale přeci jen má o 50 kg víc...) - vlastně ty modřiny byly to nejmenší, ty šrámy na duši vidět nejsou a naše ligislativa s nimi jaksi nepočítá.
Ale spustila jsem to - ať si pán zaplatí pokutu a ať mu vysvětlí, že toto se nedělá - on se domnívá, že toto je normální (když žena "neposlouchá").
Odvezla jsem si zhruba před týdnem některé zařízení - je společné. Koupila jsem si na 100 % hypotéku byt. Půjčku na zařízení by mi už nikdo nedal. Tedy mi najednou došlo - že ono dva roky užívá naprosto vše, odvezu si tedy, co potřebuji, jemu ještě zůstane víc, než je běžné (máme dvě domácnoti - měli jsme.. tedy i výbavu několikrát..). Nahlásil mě jako zloděje. Policie to po zjištění skutečností odložila - muž to nemůže překousnout, že jsem v právu. Ty věci jsou i pro jeho dítě - je mu to jedno.
Řekla jsem mu v ten den - o co ti jde, o pár starých věcí? Vždyť máš na účtu ve firmě 4 miliony, jak jsem se dozvěděla u soudu, netrpíš nouzí.. já mám jen svůj plat (a starám se o dítě) - nepříčetně se smál, byl jak šílenec a vysmíval se - "z těch neuvidíš ani korunu" - dělalo se mi zle.. ty modřiny.. to je nic, proti té psychice.. ale to se v téhle zemi nepočítá... on, milionář,poslal svou kojící ženu pracovat, aby nepřišel o její plat.. a sám si syslil miliony, o kterých ví jen prá lidí.. avšak nikdo z nejbližších.. a pak se nestyděl rok a půl soudit o střídavou péči..
pochopí toto někdo? proč ho tento stát neumí zavřít, nebo alespoň ho morálně neodsoudí??????
Předchozí