Prosím od maminek, které učí své děti doma, o radu. Moje nejstarší dcera je teď ve druhé třídě. Je velice chytrá a bystrá, ve velkém množství věcí je popředu, školní tempo ji nudí. Naopak v matematice je sice skvělá na logiku, ale když přijde počítání zpaměti, tak to vázne. Nesnáší srovnávání, protože má velmi malé sebevědomí, dost žárlí i na svou mladší sestru.A její největší problém je, že na psychické úrovni je "zaseknutá", podle psycholožky kvůli traumatu, kterým si prošla mezi čtvrtým a šestým rokem a stále ho nerozchodila. Projevuje se to tak, že některé její nápady jsou naprosto "debilní", od osmiletého dítěte naprosto nečekané. Její reakce jsou jejímu věku taky nepřiměřené. Psychicky je hodně nevyrovnaná a rozhodí ji každá maličkost, dost snadno změní svou náladu a pak s ní člověk nehne. DOcházíme na terapii, doktorka říká, že se dožaduje toho, čeho se jí v uvedených létech nedostávalo, a nejspíš budeme muset nasadit i léky kvůli roztěkanosti, nesoustředění, někdy jakoby vypne a nevnímá, vše jí usím opakovat několikrát, je schopna během okamžiku zapomenout.Také na sebe velice ráda upoutává pozornost, vyžaduje jí opravdu hodně, více, než jsem schopna pozitivní pozornosti věnovat, takže si to kompenzuje vynucováním té negativní pozornosti. Ve škole je jedna poznámka za druhou, hraje s učitelkou hru "kdo s koho". Klidně donese i pětku, ne proto, že by neuměla (vycházejí jí podle znalostí samé jedničky), ale protože se zasekne a odmítně spolupracovat. Učitelka má ve třídě 27 dětí a už je z mé dcery naprosto vyčerpaná. Uvažovala jsem o domácí škole (tedy původně o Montessori, dcera chodila do školky Začít spolu, takže tento přístup by jí vyhovoval, ale nejbližší škola tohoto typu je od nás asi 30 kilometrů, není v mých silách tam dceru každý den vozit a pak ji v poledne jet vyzvednout), že bych si dceru nechala doma a učila ji sama. Vyřešil by se tím problém učitelce, která je před zhroucením, věnovala bych se individuálně dceři, která potřebuje "dohnat" po psychické stránce dva roky, v tom, co jí jde, bychom zrychlili, v tom, co jí nejde, bychom více pocvičili. Zároveň by mě měla více sama pro sebe. ALE! Mám tu 7měsíční batole a nevím, zda se to dá skloubit.Navíc s dcerou je to hodně o dohadování se, což ubírá hodně na čase (ale třeba by se to změnilo, když by nechodila do školy anajeli bychom na jiný režim...). Prosím o ty, kdo s domácí výukou mají zkušenosti, o jakékoliv potřebné informace- kolik máte dětí, jak zvládáte domácnost, kdy se se školákem učíte, jak si organizujete čas, jak sháníte informace ke studiu a jak se na "výuku" chystáte, Prostě cokoliv, co mi pomůže udělat si obrázek, zda bych to zvládla. Trochu mám z toho strach, protože dcera je opravdu náročná (a že mám pedagogické i psychologické zkušenosti,přesto na ni jsem někdy krátká), ale mám pocit, že další setrvávání dcery ve škole k ničemu moc nevede, je to jen o čekání "co zase bude, kde mám jaký vzkaz od učitelky". Učitelka sama říká, že s individuálním přístupem by byla min.o půl roku popředu před ostatními dětmi, na druhou stranu její výchovné potíže přesáhly únosnou mez...

Díky díky moc.