před asi 50ti lety maminka našeho souseda umřela leknutím (asi zástava srdce), když na ni nečekaně skočil jejich vlastní vlčák, opřel se jí o ramena a chtěl ji radostně olízat a přivítat. takže to, že někdo potratí, když se vyděsí, že jsou ohroženy jeho děti velkým psem se mi nezdá ani nemožné ani přehnané.
Hloupé názory, že děti kopírují strachy rodičů (ze psů a z doktorů) si nechte od cesty a radujte se, že vaše dítě to nepostihlo - nevím už, kdo to přesně v diskusi psal. jedna přípuzná se psů nebál, od té doby, co ji asi v 1. třídě jeden takovej "neškodnej" kousnul do nohy má panickej strach a léčí se z kinofóbie (jestlis e tak fóbie ze psů jmenuje).
jedno moje dítě (dvojčata) mělo několik let panickou hrůzu z doktorů, přitom já se jich nebojím a jeho dvojče taky ne. "jen" špatná zkušenost s jedním kreténem lékařem.