Jj, taky jsem šla takovou tmavší cestou, prostě v dosahu veřejného osvětlení, ale zrovna na tom kousku nebylo skoro nic vidět. A najednou se proti mně vyřítí jakýsi pes, docela velký, rasu jsem ve tmě nemohla vidět. A nemohla jsem ani vidět, že je na vodítku. Jenže panička pejska měla svérázný smysl pro humor, protože na psa sice zavolala, ale marně, no a vodítko stopla až ve chvíli, kdy byl pes těsně přede mnou. A že času předtím měla dost. Zavolala ho vlastně až na moji žádost: Můžete si ho zavolat?

No lekla jsem se dost a vynadala jí taky dost.