Kudlo, na procházce jsem se trochu zamýšlela nad tím, co píšeš. A myslím, že v tom, co říkáš, budeš spíše osamocená. Nebo to jiní říkají taky, ale rozhodně podle toho nejednají. Jak jinak si vysvětlit, že všichni trávíme tolik času třeba u svých koníčků(v mém případě třeba ti psi) a ne u bližních? Nemyslím tím nutně přímé příbuzné, ale prostě lidi - osamělé, žijící v DD, ústavech či jinde? Pokud je člověk víc, než zvíře, proč je tolik lidí raději s tím psem, než aby se dal na dobročinnost a dělal třeba dobrovolníka v nemocnici? Proč si lidi sednou raději k telce, místo aby navštívili tetičku v LDN nebo za ní chodili častěji, proč si sedneme s knížkou a nejdeme vařit polévku do Naděje? Všichni něčemu dáváme přednost, ale kdyby to bylo tak, jak píšeš, svět by byl mnohem hezčí a nikdo by nebyl osamělý. Nezapomeň, že osamělých lidí je mnohem, mnohem víc, než dětí v hořících domech