To není těžký pochopit.
Podle mě se přístup, který popisuješ, ve školství už pár let etabloval, aniž to teda vedlo k lepšímu. Já ho ani nezastávám, resp. ne v tomsmyslu, že bych si myslela, že by mě měl někdo omlouvat proto a proto, když jsem zjistitla, že profesionálně, tak, jak považuju za nutné, už dál pracovat nemůžu, nechala jsem toho.
Ale chápu dobře, že doktor na psychiatrii nemůže za to, že je tam smrad a pacietky mají vši apod., v podstatě chápu i to, že nevidí, co pacientům přináší taková forma vizity atd.. a i věřím, že se kvůli tomu ozývají, jak můžou a že je to jedno, nikoho to nezajímá.
Podle mě je princip maléru ve školství, zdravotnictví (a všude jinde) stejný, nemá cenu se štengrovat.
Jenom bych si nedělala iluze. Jeto prostě malér jak bič.