Laurenko,

jsme na tom podobně, takže přesně vím, o čem mluvíš, jak tě to trápí a psychicky deptá.

Já jsem také začala po dítku jíst ATK hlavně kvůli pleti - bez akné jsem fakt docela pěkná baba....
Po dvacítce jsem vyzkoušela kde co včetně douhodobé ATB léčby - ovšem bez trvalejšího efektu.
Po 1. těhotenství jsem si ale řekla, že už svoje tělo nehodlám ATK huntovat a zkusím to bez ní - no, do 3 měsíců - tragedie!
Vyzkoušela jsem, co se dalo (kožaře, alternativu)- bohužel žádný velký efekt... Pak mě napadlo objednat se na endokrinologii - paní doktorka mi udělala odběry a nasadila roční léčbu (kdy mi léky blokovala mužské pohlavní hormony), při níž jsem musela brát ATK (vzhledem k mému věku nebylo možné použít drastickou, je po ní potom třeba dlouhá pauza kvůli event. dalšímu těhotenství), která mi dost pomohla - cca na 1 rok. Po skončení léčby a vysazení ATK jsem po cca 3/4 roce otěhotněla znovu.
TeĎ jsem těhotná a akné je celkem v normě, obličej přímo výborný! - jen mě trochu trápí záda - ty se mi však daří naštěstí pacifikovat Eclaranem od kožaře.

Při prvním těhotenství jsem měla pleť opravdu špatnou, stejně tomu bylo i při kojení, bohužel...

Já pevně doufám, že se mi hormonálními změnami po tomto druhém dítku všechno dá do pořádku a konečně budu vypadat jako normální člověk, ne jako puberťák - kdo tohloe totiž nezažije, vůbec si nedovede představit, jak velká psychická zátěž to je, nehledě na to, že to také bolí fyzicky...
Nicméně kdyby se to nepodařilo, jsem v podstatě připravená znovu na návštěvu endokrinologie, event. brát znovu ATK...

Je si sice hnusné, to co teď řeknu, ale děti už mám a psychicky je pro mě daleko a daleko lepší brát ATK, než se denně trápit s puberťáckými pupeny...


Držím palce!!!