Šešule, obávám se, že můj muž by to přivítal, kdyby se jeho chlapci natolik vzmužili, aby byli schopni mu dát přes ústa. Má to prostě jinak postavené než já, u nich v rodině platí dodnes, že škoda rány, která padne vedle.

Tchyně, jakkoli je na děti skvělá, hraje si s nimi, chodí na výlety, ráda je hlídá, tak přesto všechno taky nemá pro ránu daleko, jakmile dítě nezapadá přesně do škatulky poslušného dítěte. Hlavně na sebe narážejí se starším synem, který je prostě jiný. Úplně mám osypky, když se babička nad dítětem postaví, mírně se předkloní, dá ruce v bok a výhružně říká "Chceš jednu lísknout?", "Dělej, nebo tě vystrčím na mráz", "Ježíšek ti nic nepřinese", "Takového zlého kluka nám asi někde vyměnili", "Jak chceš, ale nepůjdu s tebou na procházku", a v tom vše zní výhružka nebo citové vydírání.