" že můj muž by to přivítal, kdyby se jeho chlapci natolik vzmužili, aby byli schopni mu dát přes ústa"
Jakože "když to nejsi schopná udělat ty?"
Matka generál, která uznává dítě jen, když je "hodné"...muž pocházející z takového prostředí...matce (reprezentované v manželství manželkou) si oponovat netroufne, takže aspoň ti kluci kdyby nebyli takové bábovky...jako on sám...a všem to natřeli...za něj...jenže "za nás" nikdo nic nevyřeší, takže "jako na potvoru" mu osud "zrovna" nadělí tichou a pokornou ženu, která mu vše odpustí a nikdy ho neopustí, ať dělá co dělá...očištění nemůže tudíž nastat...tak se v tom všichni plácají a plácají...než se uplácají? Kytko, promiň, ale z "vraž mu pořádnou pěstí do břicha" mě silně mrazí, musela jsem to sem napsat...