Velbloudí kytko: To prostě tak je, a když přijde domů, chce mít svůj klid u PC nebo s knížkou nebo s televizními zprávami. Když ho o něco požádám, buď to jde udělat, nebo řekne, že to dělat nechce a nebude, a musím to tedy udělat já, i když se mi taky nechce. Děti sice vydrží nejíst, nespat, nemít hotové úkoly, chodit ve špinavém oblečení a s nehty jak bezdomovci, s neutřeným zadkem...ale mě to prostě nedá a jdu to udělat. Protože nevidím důvod, proč by děti měly být bez večeře, protože tatínek se chce zrovna koukat na stažený seriál na notebooku a nemá teď chuť jim jít namazat chleba.

Tohle jsi napsala moc hezky, dost typické pro chlapské vnímání péče o děti, pěkně vydefinované, to si musím někam okopírovat