Rodina mé babičky žila v Hlučíně, prababička byla němka a praděda čech, prababička umřela při porodu třetího děcka, praděda se znovu oženil, tentokrát s češkou a měl další děti, tak děti vyrůstaly jako češi.
Když začala válka, tak už starší synové bydleli ve vedlejší vesnici. Ta ale připadla Německu, tak museli kluci na frontu, no a už se nevrátili, od Leningradu.
Babička a ti, co zůstali bydlet v domovské vesnici, museli z protektorátu "jen" na nucené práce.

Škoda, znám jen útržky, to jsou ty věci, které doceníte, až když už vám je nemá kdo vykládat

Druhá babička byla porodní asistentka - ta měla sbírku příběhů .... Nejraději jsme měli "inkubátor" v troubě a škrábání špeku nedonošeným miminům.