Asi to musis proste prezit.
Ja mam triletku. Byla to uzasna holcicka. Hodna, poslusna......
Narodil se braska. Prvni mesic super. Ted katastrofa. Cokoliv reknu, tak je zle. Reknu, ze ji dam piti az oplachnu talir a najednou rekne, tak ne, tak jsem smutna, ze mi nedas piti a jde pryc. A to je tisickrat za den. Pritom se ji venujeme nadstandartne. Porad neco malujeme, vyrabime, ucime se, kazdy den travime hodku-dve jenom spolu bez maleho. Kdyz si chce povidat, mam pokazde cas. Manzel se ji venuje stejne. Vic uz delat nemuzu, pomaha pri prebalovani ma i svuj ukol(podava plinky a ubrousky)a stejne se urazi cimdal vice. Ted si treba usmyslela, ze mi vleze nazada a bude se drzet kolem krku, tak ji rikam, ze ted ne, ze za chvilku at vymysli, na co si budeme hrat a ona se urazi a zase to jeji, tak ne, tak jsem smutna, ze si nechces hrat. A pritom nikdy nebyl problem. Hranice ma, ja jsem dost prisna a hlavne dusledna.