Poklad mám strašně ráda v podobě filmu. Ostatní filmové mayovky mě tolik neoslovují, ale knižní miluju pořád. Už je sice momentálně nedokážu číst s takovým rozechvěním jako kdysi ve věku, pro který jsou určeny, ale pořád z nich ve mně zůstal takový hezký pocit správnosti a dobrého světa a něco z mayovek se stalo součástí mě samé, jsou jednou z částí kompozice mého vnitřního světa.

Věřím, že dokážou oslovit i dnes, ale asi by je měly děti číst dříve, než jsme je četli my (a prosím, čtyřicet mi není ). protože jsou, přinejmenším v ohledu literárně-filmovém, víc nasycené a asi zralejší.