Počkat, počkat...
já budu celkem poprvé bez dítěte, jemuž je 27 let, co se svatveřerů týče (a muselo jich být tedy 26- postupně přibyli sourozenci, malé je 7) nikdy u nás nehořela jedlička a nikdy nikdo neblinkal z řízků, vždycky jsme se radovali a veselili, jak tradice káže...

Jenže jelikož jsme celoročně v normálu, máme na sebe čas a rozumíme si, nemáme 24. prosinec 19.00 spojen s žádným očekáváním extra silné emoce, která má něco vynahradit či zastoupit.

Cyniky bych si vyprosila, byť mi lomení rukama nad představou n"netradičního" štědrého večera, jako by šlo o přírodní katastrofu, opravdu legrační připadá.