Aido psychologa závidím.Já když si vzpomenu co sem musela pobrat sama a ještě šílenej údiv doktora,ve stylu co nám tu brečíte.Jako dítě zasondovaný,napíchaný všude možně a já se měla smát,nebo jako co asi čekali.Nic to je mimo,radši nevzpomínat.Ale byla bych tak šťastná kdyby tu byl jedinej dostupnej psycholog znalej aspoň na půl problematiky postiženejch dětí(nebo dlouhodobě nemocnejch).K čemu mi je psycholog co mě lituje,na nic.