Přidat odpověď
Učím od mala všechny děti jíst v klidu a bez rozptylování. Tj. nejdřív, že je pokokud možno nekojímnikde, kde je binec, který by je (nebo mě) rušil od jídla.
Jak začnou jíst za lžičky, dostanou vlastní jídelní židli, která je u rodinného stolu, a prostě je učím jíst v klidu a bez blbnutí úplně od začátku. Nedávám jim jídlo, abys ním chodily po bytě a všelijak šeredily. Když nechtějí jíst nebo s jídlem prasí, odnesu ho a buďto mohou ještě sedět u stolu s ostatními,pokud chtějí a ostatní jedí, nebo jdou od stolu si třeba hrát, ale ty, co jedí,nesmějí rušit.
Lezení po stole, řvaní atd. není tolerováno.
Oni to samozřejmě zkouší, ale je na tobě, abys požadovala dodržování pravidel. Já i velmi staromódně razím cosi jako úctu k jídlu,děti na to prskaj a maj z toho srandičky (starší) typu "Co by za to daly děti v Africe", jenže pak třeba od někad přijedou a diví se, jak také lidi zachází s jídlem.
Přesto ale s batoletem chodíme do restaurace jen velmi sporadicky a opatrně, jednak na to nemáme, ale i kdyby jo, šla bych max. na poledne někam, kde se alespoň zhruba s dětmi počítá a byla předem smířená s tím, že možná budeme muset vyklidit pole, pokud batolátko zrovna chytí nerva. A jen s batoletem, které je už schopné alespoň v hrubých rysech jíst čistotně.
Beru to tak, že když si někdo zaplatí za oběd v restauraci, platí i za to, aby se v klidu a pěkném prostředí najedl něčeho dobrého, co si doma neuvaří a nepotřebuje k tomu výhled na řev a humusení cizího batolete.
V bufetech a lidovkách děti nekrmím, to se bojím hygienických následků.
Fajn je v létě, když je někde čistá zahrádka s pískem nebo něčím takovým. Teď v zimě je to horší.
Nedávno jsme obědovali s naší batolicí v IKEI abyl to horror, nechtěla ani docela dobrou bramborovou kašičku, ani kuřátko, kňourala a svíjela se a jediné, o co měla zájem, bylo pokud možno rozprasit tatínkův zákusek a dost se naštvala, když nemohla. Přitom hlad měla a doma jí pěkně a s chutí. Podobně tam šílely tak čtyři pětiny ostatních batolat. Mně přijde, že to nemá cenu, nemohli jsme se v klidu najíst nikdo a akorát nás bolely žaludky i hlavy za bratru dvě stovky.
Předchozí