No to jehlavně ve tvém rozhodnutí. Pokud není dost silné, tak to vycítí a chovají se takhle. Křičet nemá cenu ani sundavat a pak je tam nechat lézt znovu.
Prostě při jídle se chová slušně a neprasí se, kdo to zkusí, jde okamžitě o stolu a další příležitost je až při příštím jídle. Bez rozčilování.
A nesoustřeďovat se tolik na to, zda-li milíčkové papali a kolik toho spapali atd. Nepapáš? Nepapej. Neboj se, oni hlady neumřou. Čím víc se budeš na to, jak papají upínat, tím víc s tebou budou cvičit.
Když už se denně patlám s jídlem, které je drahé, musela jsem ho odtahat z krámu a po něm budu šůrovat kuchyň, tak se hodlám v klidu a u pěkného stolu najíst a na úrovni u toho konverzovat s těmi, co jsou toho mocni. Batole nemá šanci mi to překazit. Může se podlesvých sil konstruktině zapojovat, tj. třeba papat samo,i když mu to zatímpadá na podlahu, žádný učený z nebe nespadl. Může přiměřeně něco připodotknout a to je tak celé. Když otravuje, jde ze židle si hrát na podlahu, když dál otravuje, jde za dveře. Co si vzpomínám,při třech dětech jsem se k odeslání do exilu musela uchýlit tak pětkrát. Oni to fakt pochopí rychle,že nemaj šanci dělat bordel a když se nenajedi, budou hlady.