mám jedno dítě, takže žádný dítě, ale mezi prvím a druhým rokem to nešlo. u nás koluje takové rčení, že v tomhle věku děti jsou jak řecký demonstrant - chtěj to, chtěj to moc, ale nevědí proč ani jak toho dosáhnout aniž by řvali a vztekali se.
te´d už je to pohoda, dá se zabavit, ve svojí kabele tahám hračky, malou knížku, povídáme si, ukazuju mu a hlavně se snažím vybrta podnik, kde nejlépe je možnost koutku, stačí třeba jen stoleček s pastelkama. a dětská židlička j nutnost, na židli bych ho neudržela, ale poslední dobou jsme chváleni, jak je ten náš chlepeček způsobnej, tak snad ok.
jak sme ho to naučili ani neutším, on teda ani ještě sám nechce jíst, takže krom věcí opravdu do ruky ho ještě musím krmit, což taky přispívá mýmu klidu, páč nemusím řešit opatlanej ubrus.