My jsme asi měli štěstí. Máme sice ADHD, ale kluk je i velký jedlík a gurmán, do restaurací se vyloženě těšil a těší, v létě nemůžeme projít kolem nějaké "zahrádky" bez zastavení:)) Není to na dlouhé vysedávání, ale jeho motivace dobrým jídlem je natolik silná, že opravdu u stolu vydrží - počká na jídlo (zabavíme ho autem, knihou, omalovánkami), u jídla není problém vůbec, jí i poměrně kulturně. Návštěvy restaurací u nás začaly poměrně záhy, možná si zvykl, asi je to hodně o štěstí, jídlo má rád...když ale vidím některé ty povykující děti, neřeším to. Neříkám, že je to dvakrát příjemné, ale jejich rodiče se chtějí taky najíst, říkám si, třeba nemají hlídání a taky prostě chtějí jednou neřešit vaření a tak podobně... a co takhle pozoruji, opravdu se nají a jdou, dlouho nevysedávají.