No,hlavnějedobrý je zpacifikovat DŘÍV, než jsi vytočená. Vytočit se nenechat. Hučení je klasická páka, nemysli si, že neví, jak ti to hraje na nervy. Ale na tohle mi přijde lepší si toho prostě nevšímat. Naučit se to ignorovat, ale doopravdy, ne to jen hrát, ale skutečně začít myslet na něco jiného, odpoutat se od toho.
Moje batolice mi tuhle hnula majestátem tak, že jsem měla taky chuť ji nějak inzultovat, byla přetažená a rozhodla se nespat. Já jsem těhotná a sotva lezu,take jsem taky byla hooodně unavená. Šly jsme spát spolu,což je normálně naše společná oblíbená aktivita, tentokrát se ale malá rozhodla, že vyzkouší, jaké to bude, když mi bude skákat po břiše.
Naštěstí nedosáhne na kliku, takže jsem si vzala polštář, peřinu,popřála dobrou a šla si lehnut za zavřené dveře vedle. Chvíli řvala jak bizon, mlátila do dveří, zalykala se atd., ale já jsem byla tak vypěněná, že jsem musela počkat, až se seberu. Najednou ticho, tak jsem čekala, samozřejmě trochu nervy, jestli nedělá něco životu nebezečného, pak už jsem nevydržela a šla se podívat. Ležela přikrytá vesvé postýlce a spala. Je jí rok a tři čtvrtě.
To, že batole má silné emoce, které neumí zvldat, je normální vývojová fáze. Neznamená to, že "trpí trauma", je to naopak, učí se. Ale aby se mohlo učit, musí vědět, jak má co být.