Šanci na co? Fakt si myslíš,že jsou tak hloupí, že od minule zapomněli, jak to u vás u stolu chodí?
To razila šéfka u nás v práci. Dítě, které po X problémech řešených vysvětlováním, domluvami, sepisováním motivačních plánů a projevováním pochopení pro jeho situaci, vzalo druhé dítě po hlavě tyčí a udělalo mu frakturu lebky, tak to potřebovalo "dostat šanci". Proražená lebka se mohla zotavovat v nemocnici a kušovat, ta měla šanci jen jednu.
Samozřejmě extrémní případ moc nesouvisející s dětským zlobením u stolu.
Píšu to jako ilustraci,že "dávání šancí" není vždycky dobrá výchovná metoda, která poskytne, to si od ní slibujeme.
Šance má smysl ve chvíli, kdy je dotyčný schopen se jí chopit. Jinak je to spíš maskovací manévr. Malé dítě navyklé na stále stejně účinný rituál vytáčení rodičů nepotřebuje dávání šance, ale změnu postoje ze strany rodičů.