Též jsem vnímala revoluční nadšení, ale nesdílela - právě proto, že už jsem z toho "měla rozum". Vývoj mi dal za pravdu - bohužel.
Já preferuju zkvalitňování života a celospolečenské situace nikoli prostřednictvím zvonění klíči a nadšených tužeb a deklarací hesel a adorace idolů, ale jejich postupným naplňováním, prostřednictvím vlastních činů a změn. Lidstvo jsme my, takže i já, čili když budu morální já, bude - když to uděláme každý, morální i lidstvo.
Jinou cestu nevidím. Aspoň nevím, že by se v minulosti nějaká jiná osvědčila - jen nechápu, že se tomu "lidstvo" pořád diví, a pořád očekává nějaké ty spásy od Deus ex machina.
Není žádná machina (k Deovi se vyjadřovat nebudu), jen my. A my začíná u "já".