Přidat odpověď
doslova přežívám, vždycky jdu natěšená, že konečně se dozvím a prokonzultuju nemoc a plán léčby a první sprcha mě čeká v čekárně, "panííí, tady není dětskééé" říkám: já vím, děti jdou se mnou, pak čekat několik hodin, přestože jsem objednaná nakonec jsem ráda, že vykoktám tři slova a spražená odcházím, moje obvodní je hodná, ale sedí v malinkaté místnosti bez oken společně se sestrou, vůbec nechápu jak si doktorka může zvolit místnost bez denního světla jako svoji pracovnu, vždycky přemýšlím, zda to nesvědčí o její neznalosti jakýchkoliv přírodních zákonů, a když jsem byla mladá a chodila jsem po doktorech, tak mě vždycky dostala věta, to jste ještě moc mladá na takové problémy a dnes se dozvídám no to víte ten věk to už sebou ty problémy nese, takže kdyby byla možnost si neplatit zdravotní pojištění a nechat se léčit u léčitele, který mě vždycky minimálně vyslechne a má pro mě dobré slovo, tak já bych určitě neplatila a bílé pláště už neobtěžovala
Předchozí