Za mě? Najít si jiného zubaře.
Přesně vím o čem píšeš. K zubaři jsem chodila jen v nouzi nejvyšší, třeba když mě týden v kuse bolel nerv jako prase, že jsem ani nespala. Celou tu dobu. Nejvýš desetiminutovky, než to zas začalo. A i to jsem měla před odjezdem střevní potíže, chtělo se mi zvracet, začala jsem kašlat... Já teda mám navíc problém s pantama, takže neudržím pusu otevřenou jak potřebuje, takže ještě plno keců kolem toho, párkrát i poraněné rty, prostě lahůdka.
Až na mě jednou neměl čas ani na pohotovost a náhodou jsem se dostala k zubařce poblíž bydliště. Všechno jsem jí hned mezi dveřma vyblila, že se šíleně bojím atd. atd... Ani nemrkla, řekla že si poradí a poradila. Mezi zuby mi dává kolíček, takže odpadají nervy že jí neudržím otevřenou, všechno mi opíchá, před vpichem ještě umrtví dásně nějakou vodičkou, prostě je fakt skvělá. Už mi vyndala 2 nervy a čeká mě další. Krom tlaku jsem necítila vůbec nic a po akci ještě kontroluje rentgenem na křesle jestli to dobře vyplnila - normálně mi dá destičku do pusy a prosvítí to. O vybavení co má ona, jsem si u starého mohla jen nechat zdát. Všechny staré plomby mi postupně mění za bílé a zjistila jsem, že se k ní i pomalu začínám těšit. Jen z plomby v jedničkách mám pořád strach, k tomu jsem ještě nedospěla. Ale taky to přijde... Jediná nevýhoda je, že až s tou mojí tlamou skončí, budu v puse nosit lepší ojeté auto (jakože cenově).