Já měla dítě,protože chtěl chlap ( a ne já). A nakonec rovnou s diagnózou jako prase-nech svojí kariéry a obsluhuj celej život ležáka na hadičkách....Ano, byla jsem v situaci, že jsem si těhotenství vyčítala,ale pak převážila láska k synovi. Jsem asi chlap. Mimina mě nedojímají,ani to současné zdravé a kojené. Ale jak to na mě začne reagovat a vymýšlet vlastní kokotiny (ať už je to cucání ručiček), tak to postupně začínám mít ráda.

U mě asi chybí ta chemická reakce,ale obě svoje děti nemiluju o nic míň.