"ty okolnosti jsou právě ty, že by je chtěl mít manžel (a tím pádem by s nimi hodně pomáhal a hodně se i on staral a ne tak jak to bývá v běžné české rodině)"

Že by je manžel chtěl, rozhodně neznamená, že by se o ně staral. On by mohl slibovat kde co, ale jednak je možný, že si péči o malý dítě neumí ani představit. A když pak řekne "Sorry, na tohle fakt nemám", kdo na to zbude? Nehledě na to, že těhotenství není vždycky a každý ženský příjemný (myslím, že zrovna tebe jsem o něm četla psát jen nejhorší věci). A cítit se jak inkubátor... no nevím
Myslím, že se často stává, že chlap dítě "chce", ale zatímco ženská od něj očekává účast na péči, on čeká, že dítě (hlavně malý) je věc ženy a vlastně ona se má s ním bavit a má to být středobod jejího žití.