Raduno,
asi potkávám jiný lidi, ale z našich známých a kamarádů, chtěli děti vždycky oba dva. To, že teotie je jedna věc a praxe druhá, platí zejména u mateřství a v prvních letech dětského života 100%. Já mám z tvých prohlášení tady pocit, že ty při sebemenším problému s dítětem budeš svému muži omlacovat o hlavu "Hele, dítě si chtěl hlavně ty, tak se teď starej." Spousty matek umí skloubit svou profesi a své zájmy s dítětem, ale ne tedy na jeho úkor. Ono se totiž i tomu dítěti docela špatně žije s vědomím, že je a bylo tak nějak matce na obtíž a ona se rozhodně pro něj ničeho vzdát nechtěla - (mám takovou kamarádku, která dnes již dospělá si takovou zkušenost nese ze svýho dětství).
Nevím, pořád mi z toho vychází, že je snad s takovým přístupem lepší děti nemít, promiň.