Placatko,

Jde mi spíš o ten věk 40+, kdy je asi lepší mít doma puberťáky, než sedět po večerech sám doma, protože člověku už se nechce chodit pařit ani kafrat s kamarádama každý večer. prostě jiná náplň života....

Dovol, abych se zasmála . Je mi 40+, mám doma dvě puberťačky - někdy. Pokud nejsou zrovna ve sboru, na angličtině, nebo u kámošky. A když jsou doma, tak kecáme - někdy. Pokud nejsou zalezlé u chatu, nepředstírají, že se učí, nebo tak. Věčně ze mně na něco tahají peníze (a to musím říct, že jsou na puberťačky dost umírněné.

Jedinou výhodu teď před Vánocemi vidím v tom, že jsou dost velké, aby se solidně podílely na velkém úklidu. Ale když se to vezme kolem a kolem, kdybych je neměla, tak by tady byl rozhodně méně než poloviční chaos a té práce by nebylo tolik

Ale jo, někdy je fajn doplazit se zdrchaná z práce s velkým nákupem, klesnout na gauč a zařvat "KAFE! Smilujte se nad starou a vetchou matkou a udělejte mi kafe!" A dostane se mi ho

Ale je fakt, že s dětmi člověk neustrne na fleku, furt se něco mění, životní výzvy! A úplně upřímně řečeno, děti mám, protože příroda před lety usoudila, že nastal čas, abych ucítila potřebu se množit.