My doma jsme dobrá dvojka s manželam. Já si naprosto nepamatuju obličeje. Když jsem učila, děti prostě musely mít cedulky Kdyby si je prohodily, tak bych jim to zbaštila. Taky nejsem schopná pobrat data a jména. Učit se třeba literaturu byl horor. Ale zase mám skvělou paměť na obsahy, třeba knih, na to co kdo kdy řekl, co kde bylo, všechno najdu... Manžel je zase dobrej na ty lidi, data... ale nepobírá to druhé. On se raduje několikrát z té samé věci, objevuje "nové" knihy a tak - šťastný to člověk. Co kam odložil naprosto nedává, ale to mu zase najdu já.