Hilly - můj manžel má hodně dětí, z prvního manželství, kde je v náruči nedržel ani omylem jako novorozená miminka, dokonce k porodu nesměl, ani za manželkou krom "úředních hodin", pak to nebylo moc módní, otec byl živitel.

U porodu našich společných dětí nebyl, ač už se to mohlo, ale choval je dřív než já, nepustili mne ARa nebo JIP-ky... už nevím, je to dost let a je to dost jedno. Denně jezdil za námi 3 měsíce, koupal, choval.


Miluje všechny. O všechny se stará a staral a starat bude, ač jsou děti z prvního manželství dospělé, ženaté, vdané, rozvedené, znovu vdané, znovu ženaté.. miluje i svoje vnoučata.

Nic nevyžaduje. Byly doby, kdy "velké" děti měly své problémy, měly zákaz od maminky, pak třeba i partnerů se s námi stýkat, prostě to bral, jak to je...

To jako musí vyvinout něco excelentního aby mohl chtít se s nimi vidět a mít možnost mít je rád?

Osobně tohle nemám šanci pochopit, ačkoliv nebylo u nás nikdy nic narůžovo, prostě mít rád se smělo, ale ne za účelem vydírání někoho dalšího. I malé dítě pozná, kde je to opravdu to ono.