Myslím, že je klidně milovat může, pokud vnímá uspořádání rodiny tradičním způsobem - tj. malé děti jsou věcí matky, od matky se čeká, že se péčí o ně bude seberealizovat a mít to jako hobby...pokud to vnímá takto, tak pochopitelně miluje. Je to ale taková ta láska, kde se zkonzumuje jen ta třešnička na dortu - třeba s dítětem pohraje, když má náladu, ale už nechce s dítětem absolvovat ty každodenní nepříjemnosti. Pokud tě to uklidní, daleko větší láska je v těch každodennostech, dělání nepříjemností kolem dětí, než v té třešničce. To ale víš ty, tvé děti to nepochopí a budeš ráda, jestli to pochopí a ocení v dospělosti. Že máma byla ta, co je třeba učila na kole, vodila na kroužky, řešila jejich problémy a neúspěchy...a táta byl ten externista, se kterým se blblo, když měl tedy náladu. Z tohoto hlediska je mateřství prodělečný podnik, protože spousta dětí nikdy nedospěje k tomu, aby ocenila, co pro mě taková matka ve srovnání s otcem dělala. Vidí spíš, že je nutila do úkolů, buzerovala s výchovou...u otce tohle všechno nebylo.