Leží mi to tvoje téma od rána v hlavě. Otázku bych takhle nepokládala, cítit si může kdo chce co chce a ne všechno, co označujeme slovem láska, je skutečná láska.
Myslím, že důležité jsou činy. Tedy láska, která se projevuje jen jakousi abstraktní romantickou emocí, ale není naplněna žádnými činy, je pro mě prázdné slovo. Opravdovou lásku člověk pozná až podle toho, že kvůli ní je schopen něco dělat, vzdát se svého pohodlí, milovanému člověku něco obětovat.
Cítit... ať si cítí kdo chce co chce.

Ale myslím, nebo doufám, že drtivá většina otců splňuje i tu moji definici lásky, ne jen cítěné, ale konané.