Hmmm - tak já si právě na konci vzpomenu, že už jsem to četla a že vím, ale dočtu do konce.
Moje děti říkají, že se mnou je radost jezdit na výlet - ať jedeme kamkolik a je jedno, po kolikátý, jsem přesvědčená, že jsem tam nikdy nebylo a vždy se mi tam hrozně líbí. Na druhou stranu mám ovšem problém s orientací, protože když jedeme autem, tak děti říkají - mami, tudy ne, tady jsme už jeli, vidíš ten dům? A já - ne, to určitě ne, to si nepamatuju.
A obličeje lidí nerozeznávám taktéž - jsou mi třeba povědomí, ale nevím, odkud.