" I on k jeho vytvoreni dost zasadnim zpusobem prispel"

Jistě, uvědomuju si, jak to bylo míněno, ale jen jsem si představila, jak to bylo u nás.

Přínos muže: několik minut v odběrové kabince...
Přínos ženy: 6 let huntování těla "léky", nekonečná bolestivá vyšetření a zákroky, pak několik bolestivých kol asistované reprodukce, několik potratů, pak rizikové těhotenství, silné nevolnosti až do 6. měsíce, další komplikace, porod taky nebyl žádná legra , a následně těžká nemoc vyčerpaného organismu a zároveň nespící dítě, nepřetržité kojení, hlídání, starání, všechny nemoci, učení, řešení všech problémů, na které tatínek "neměl čas", protože PC bylo důležitější a dcera nebyla "dost chlapeček"...

Logicky k dítěti lnu více a zajímá mě jeho život a pohoda víc, než druhého rodiče, který se "probudil" až u opatrovnického soudu a na dítě nahlíží jako na dobrou "páku na nenáviděnou exmanželku".
Ne, že by to bylo dobře, ale nelogické to určitě není