Faidro,
řekněme, že u oddechové literatury - ať už je to červená knihovna nebo scifárna nemusí být (a často by ani neměl) být děj komplikovaný něčím, co do žánru nespadá. Takže děj červené knihovny bude předvídatelný, skončí to happyendem a nedojde při četbě k ničemu, co by bylo "nad jeho rámec". Takže je to víceméně "primitivní" ve smyslu "jednoduché". Čtenáři to mají rádi a takhle to chtějí. Většina autorů se nejdřív snaží pravidla žánru obcházet, obměňovat ve snaze být "novátorskými nositeli myšlénky" a pak pochopí, že to většina veřejnosti nepřijme, neocení a pokorně se vrátí k tomu, jak to vždycky bylo.