Přidat odpověď
Jojo. Případně ještě zrůdná fascinace ("je fakt možný, že je něco tak strašný, a je možný, že to bude ještě strašnější, nebo se to přece jenom zlepší?").
Už jsem psala v reakci Hroudě, že jsem dřív dočítala všechno, byť se mi to zdálo sebehorší, protože třeba to bude lepší a každej si zaslouží šanci a tak, že jo... Výsledkem je, že dneska většinu toho, co začnu číst, odhazuji v dál s pocitem, že času už bylo vyplýtváno ažaž.
Předchozí