Přidat odpověď
Neřeším a je mi to fuk. Když chtějí, koupí, když ne, tak ne.
Svým rodičům občas řeknu, co budu kupovat já, a co by případně dar vhodně doplnilo, pokud by chtěli – třeba když jsem dětem koupila divadlo, tak naši jim dali loutky a kulisy.
Loni jsem nechala volný průběh, koupili dost šílené koberce, takové ty umělé s farmou a městem. Děti koberce ignorují, já na nich stěhuji nábytek a kytky na terasu. Letos jsem se pokusila nenápadně je nasměrovat směrem k něčemu užitečnému, tak uvidíme. Stejně je to na nich.
Otce a jejich příbuzenstvo neřeším už vůbec, není komunikace. Když ještě byla, tak platilo dost šílené pravidlo: pokud jsem švagrové řekla, co už jsem dětem KOUPILA k narozeninám atp. (myšleno, aby se náhodou nesešly dva stejné dárky), zaručeně schválně koupila PŘESNĚ TOTÉŽ. Jednou to udělal dokonce i otec, tak si myslím, že mají v rodině nějakou poruchu na přijímači. Dnes už dětem dárky nedávají, nebo si je nesmějí brát domů.
Předchozí