Vychovávat osobním příkladem jistě lze, ale výsledek je většinou průserový. Starší syn nečte, protože jsem mu svým knihomolstvím četbu zhnusila. Kde je tedy kýžený osobní příklad?
Dále pak vlastní zbrojní pas a střelba je jeho velkým koníčkem. Doma jsme všichni antimilitaristé, jako dítě neměl ani plastovou pistolku.
Takto bych mohla pokračovat.

Mnoho rodičů ohrnuje pysky nad důsledností. Je jim proti srsti, protože především od nich se očekává ta důslednost ve výchově za všech okolností. No,jejich lenost jasně vítězí. Koho by také bavilo stále kontrolovat dodržování jistých pravidel.
Přesně tak jsem se k tomu stavěla u staršího syna. Dnes je jeho bordel naštěstí jinde, než u nás v domě. Služku zatím hledá marně, ale jeden nikdy neví...
Mladší syn nebude dělat své oblíbené činnosti, aniž by si uklidil svůj nepořádek. Důsledně to od něj vyžaduju od jeho dvou let. Dnes je mu šest a zdá se, že mé úsilí nese první plody.
Narozdíl od staršího syna umyje zaplivané umyvadlo, složí si své věci, špinavé se neválejí na zemi, ale v koši na prádlo, odnáší talíře od stolu do myčky, uklízí si v pokoji....