MAryl, já Ti úplně rozumím. Starší syn byl ten samý případ, odplínoval se sám ve dvou letech a kousku, ale na kakání vyžadoval plínu až do letošního května (tj. do jeho tří a půl). To už kadil na nočník i jeho mladší bratr ani to ho nepřesvědčilo. Nedokázali jsme ho přinutit, aby nám vysvětlil, čeho se bojí nebo co se děje. Chodil už dávno do školky, ale s kakáním zásadně vydržel na doma na plínu. Nepomáhala žádná pozitivní motivace, negativní jsme vážně neuplatňovali, protože bylo vidět, že ho to hodně mrzí, když viděl, jak chválíme a odměňujeme mladšího bráchu, to pak vždycky moc plakal, že on to nikdy nedokáže. Nikdy bych mu zato nedala na zadek, prostě se něčeho bál (on je ten typ, co se bojí neznámých situací), věřím, že by si spíš vypěstoval chronickou zácpu, než aby takhle "násilně" kakal na záchod. A tak jsme čekali a čekali, že to jednou přijde (měl ale výhodu, že byl o něco mladší než Tvůj synek), byla jsem rozhodnutá netlačit do čtyř let a pak to nenápadně začít řešit s pediatrou, případně psychologem. No, a nakonec to jednou nomphl vydržet, když jsme odcházeli ze školky (už jsme byli venku, moc plakal, věděl, že už to nedá, nakonec se za velkého pláče a strachu vykakal na trávník, do trenýrek nechtěl :)Trvalo to asi týden, než začal normálně kadit na nočník (nejdřív chtěl jen na trávu, pak jsme ho přesvědčili, že za deště opravdu ne:) a vystlali nočník toaleťákem a šlo to). Fakt je to psycho, nám se vyplatilo počkat, ale měli jsme víc času než vy, naštěstí třeba prarodiče to pochopili a nenaráželi na to a respektovali ho.
Držím pěsti, ať se to u vás zlomí co nejdřív. Určitě to přijde, jen potřebuje čas.