Ráchel,
obecně to jde, ale já to nechci, no.
To je celý. Prostě nemám naprosto žádnou potřebu zavádět rodinný rituály, protože pro mne jsou dva lidi ve smyslu matka a dítě sice dva blízký lidi, třeba i vůbec nejbližší, ale rodina v tom smyslu, jak ji chápu já prostě nejsou.
Ale těžko to vysvětlím tomu, kdo x let na Štědrej den nechodil sám po venku, sledoval rozsvícený okna a lidi za nima a říkal si, že se mu to TŘEBA taky jednou povede, mít něco takovýho. Nepovedlo se, stane se. Ale představa, že si tady dělám nějaký substituční Vánoce nebo cokoli rodinnýho mne fakt děsí, je to pro mne na úrovni opečovávání realistickejch miminek z plastu. Nejsem typ, co by si dobrovolně sypal sůl do ran.
Pokud se někoho dotklo, že to tak mám, tak se omlouvám. To je fakt všechno, odpovídám ti proto, abys věděla, že se mne to nedotklo a kdybych nenapsala, měla bych pocit, že ti dlužím vysvětlení.
Hezký svátky vám všem.